Jedna z nejeextrémnějších železnic na světě se nachází v poušti africké Mauritánie. Jedná se o jedinou železnici v zemi, která měří více než sedm set kilometrů a byla vybudována z iniciativy francouzské koloniální správy Francouzské západní Afriky v souvislosti s objevem bohatých nalezišť železné rudy v okolí horského masivu Kidjat Idždil.

Tato jednokolejná speciální železnice s běžným rozchodem tak od roku 1963 slouží pro transport železné rudy z dolů. Z velké části vede přes neúprosnou africkou poušť Sahara. Vlaky, které po této trati jezdí, patří k nejdelším na světě.

Každý den pracovníci dolů spojí čtveřici dieselelektrických lokomotiv, které táhnou až 220 nákladních vagónů. Tato souprava přes Saharu každý den veze 22 tisíc tun železné rudy z dolu u města Zouérat do přístavu Nuadhibú na pobřeží Atlantiku.

Vlaky, které po trase jezdí, patří s délkou dva a půl až tři kilometry k nejdelším na světě. Jejich jízda trvá při průměrné rychlosti okolo 50-60 kilometrů za hodinu šestnáct až dvacet jedna hodin v závislosti na hmotnosti a celkové délce vlakové soupravy. Občas jsou k soupravě připojeny také vagóny pro cestující, lidé však mohou cestovat i zdarma na vagónech s železnou rudou.

Cesta Saharou je však extrémně náročná, horka v oblasti dosahují více než 40 stupnňů Celsia ve stínu. Ročně si tato trať vyžádá celou řadu obětí zejména z řad cestujících, protože zde nejsou prakticky žádná bezpečnostní opatření.

Cestování vlakem nejvíce využívají obchodníci se zbožím a zvířaty. Pro mnohé je to jediný způsob obživy. A pro lidi žijící v okolí železnice je zboží od obchodníků cestující vlakem základem obživy. Dále čtěte: (Rozsáhlý požár v Irsku odkryl pozůstatky z druhé světové války).