Stanice, která měla symbolizovat vzestup Číny a jejího vesmírného programu, se v březnu roku 2016 vymkla kontrole a od té doby pozvolna klesá k Zemi.

Čína stanici Tchien-kung 1 vypustila na oběžnou dráhu kolem Země v září 2011. Při vypuštění druhé, rovněž experimentální stanice Tchien-kung 2 v polovině září 2016 představitelé čínského vesmírného programu uvedli, že první vesmírná laboratoř už splnila "svoji historickou misi" a že byla v provozu o 2,5 roku déle, než se plánovalo.

Původní plán však byl, že stanice bude řízeně navedena do oceánu. Experti na vesmírné programy však dospěli k názoru, že vyjádření Pekingu jen zakrývají skutečnost, že vědci nad touto stanicí zcela ztratili kontrolu. O neuvěřitelné chybě, po které v atmosféře Marsu shořela americká sonda, se můžete dočíst zde.

Stanice není příliš velká. Má válcovitý tvar o délce 10,4 metru a maximální průměr 3,35 metru a hmotnost něco málo přes 8 500 kg. Je tvořena experimentálním přetlakovým úsekem s průměrem 3,35 metru, který je vybaven kompletním systémem zabezpečení životních podmínek a umožňuje tak dlouhodobější pobyt maximálně tříčlenné posádky. Prostor pro posádku má rozměry 4 × 2 × 1,8 metru a vnitřní objem necelých 15 kubických metrů.

Nyní tedy stanice bez jakékoli kontroly klesá k zemskému povrhu a Evropská kosmická agentura (ESA) odhaduje, že stanice, respektive její části, které neshoří v atmosféře, dopadnou na Zemi někdy mezi 24. březnem a 19. dubnem tohoto roku. Zároveň nevyloučila, že trosky mohou zasáhnout i země Evropy. „Dopad by měl být kdekoliv na Zemi mezi 43. stupněm severní šířky a 43. stupněm jižní šířky. Oblasti mimo těchto zeměpisných šířek je možné vyloučit," uvedla agentura. V této geografické oblasti leží v Evropě území Portugalska, Španělska, Francie, Itálie, země bývalé Jugoslávie a také Bulharsko, Řecko a Turecko. ESA však zároveň upozornila, že nikdy nebude moci přesně předpovědět čas a místo dopadu trosek.

A zdá se, že zbytky stanice, které neshoří v atmosféře a mohou dopadnout až na zemský povrh, nemusí být nikterak zanedbatelné. Astrofyzik Jonathan McDowell z Harvardovy univerzity je přesvědčen, že některé části stanice, jako například motory, jsou z příliš silného materiálu, aby mohly kompletně shořet během pádu atmosférou. Odhaduje, že na povrch by mohly dopadnout trosky o hmotnosti až sto kilogramů. A to už je, i vzhledem k rychlosti dopadu, poměrně slušný projektil schopný způsobit značné škody na životech i majetku, pokud by dopadl do obydlených oblastí.

Podle americké televize CNN však vědci neočekávají, že by její trosky mohly někoho zranit či dokonce zabít. Pravděpodobnost, že se tak stane, spočítali na jedna ku bilionu. To už je větší pravděpodobnost, že vás zasáhne blesk. Tam je prý šance výrazně větší. Údajně jedna ku 1,4 milionu.