Nejčastější rodičovské hlášky, které se dědí z generace na generaci

1. Škoda každé rány, která padne vedle!

2. Nestrkej si furt ty prsty do pusy!

3. Obleč se, nebo nastydneš, a já tě pak kurýrovat nebudu.

4. Co bylo ve škole?

5. Než se oženíš, tak se ti to zahojí.

6. Nechceš snad dopadnout jako tvůj táta, že ne?

7. Kam ten svět spěje, když si tohle dovolí děti k rodičům?!

8. Nech toho, nebo ti zafackuju uši do hlavy!

9. Jen počkej, však on ti to Pán Bůh oplatí na dětech!

10. Nejez to bez chleba!

11. Nepij tu studenou vodu takhle uřícenej!

12. Uč se, nebo skončíš u lopaty!

13. Dokud bydlíš u nás, budeš poslouchat! Dokud ti nebude 18, budeš poslouchat! Dokud budeš moje dítě, budeš poslouchat!

14. Rodičům se neodmlouvá.

15. O tom, kdy budeš dospělej, nerozhoduješ ty!

16. Jestli nepřestaneš řvát, tak tě seřežu, abys měl proč.

17. Oběd jsi dojíst nemohl, ale na sladký je místo vždycky, že jo?

18. Na tyhle věci máš ještě času dost.

19. Nádobí se samo neumeje.

20. Máme snad služku?

21. To neumíš říct ani "bů"?

22. Co by za to daly děti v Africe?

23. Koukej to dojíst!

24. Kam sis to dal, tam to máš!

25. Mysli hlavou, ne kolenem!

Proč nenáviděné hlášky opakujeme svým dětem?

Proč rodiče dělají svým dětem to, co sami v dětství bytostně nesnášeli? Podle odborníků jsou to v podstatě vzorce, které na sebe navazujeme, a je velmi obtížné proti nim bojovat. Navíc tím, jak dítě dospěje, vidí tyto situace jinak a zapomene na emoce, které prožívalo, když mu to bylo nepříjemné.

Opakování modelu ve vztazích bývá nevědomou záležitostí a člověk se mnohdy sám diví, když se mu situace, které u svých rodičů odsuzoval, objevují v jeho vlastním vztahu. Psychologové mají ale i dobré zprávy. Rozhodně to podle nich totiž neznamená, že člověk musí svůj život prožít úplně stejně jako rodiče. Koneckonců, každý jsme individualita.