Tak. A co teď? Když na něj začnete křičet a ještě víc naléhat, situace se pouze zhorší a dítěti nic do budoucna nedá. Zkuste se na celou situaci podívat očima dítěte. Zkuste ji prožít znovu a se všemi detaily. Zkuste vše ještě jednou zhodnotit bez emocí, které v dané situaci zatemnily vaši mysl. Možná je to všechno jinak.

Kdo za to vlastně může

Nejdříve se zeptejte sama sebe. Nemá to náhodou od vás? Neodbýváte ho úplně stejným způsobem i vy? "Nemám čas", "teď ne", "teď se mi nechce". Nebo nemůže chtít zkrátka pomoc od vás tak, jako ji často chcete vy po něm? "Prosím sundej sestřičce rukavice", "prosím podej mi tu pastelku", "mě se nechce vstávat, podáš mi, prosím, ovladač"? Aha! Možná ano? Jen to říká jiným slovníkem, protože to jinak neumí? To ale neznamená, že jste špatný rodič. Znamená to pouze jedno: došlo k nedorozumění.

Není v tom někdo jiný?

Důvodem často může být i mladší sourozenec. V očích dítěte dochází k obrovské nespravedlnosti, že mladšího sourozence stále oblékáte vy, se vším mu pomáháte, většinu věcí děláte za něj nebo mu alespoň pomáháte a starší je najednou na druhé koleji. Musí vše dělat sám, najednou je na to či ono už velký a vaši pomoc si nezaslouží. Když mu ji ale někdy dopřejete, nic tím nepokazíte. Musí to ale jít z vás, ne kvůli desetiminutovému záchvatu vzteku na zemi. Jak reagovat při takovém záchvatu, se dočtete zde.

Nechte ho, ať zkouší

Pokud si ještě danou věc dítě důkladně neosvojilo, pak to je jiná. Vydržte, vytrvejte a buďte mu k ruce. Ale spíš než dělat věci za dítě, je důležité jej vést k samostatnosti a nechat ho, ať si samo poradí a udělá věci po svém. Často matky přehnaně zasahují už v samém počátku, kdy je dítě zvídavé a vše chce zkoušet samo. Potřebují rychle odejít, najíst se bez jediné šmouhy, nenechají dítě zapnout si boty, protože to neumí tak dobře, jako ony. Zkrátka perfekcionismus maminek a spěch zabíjí v dětech samostatnost.

Jak reagovat ve vypjaté situaci

Některé situace se opakují a vy už dopředu víte, že bude opět problém, další scéna. Jděte na to jinak. Pokud víte, že budete spěchat, začněte o dvacet minut dříve. Na dítě netlačte, nechte ho, ať si udělá vše svým tempem. Ale stůjte si jasně za svým. Nepovolte, ale nekřičte. Děti někdy bývají podrážděné i kvůli nedostatku spánku.

Buďte mu průvodcem, ptejte se ho, co potřebuje a co mu schází, ale nedělejte to za něj. Pokud tedy sama nechcete. Upozorněte ho, že chápete situaci, že vám se také ne vždy všechno chce, ale že zkrátka své věci, které umíme, si děláme samy. Že jste mu k ruce, když mu něco nepůjde, ale že nejste sluha, který udělá vše za něj.