Několik let po válce byl totiž komunisty znárodněn jeden soukromý podnik, který malé ruční mlýnky na kávu a koření vyráběl už od dvacátých let. Z továrny se stal státní podnik, který pokračoval ve výrobě malých bakelitových mlýnků, které se dodnes dochovaly v mnoha domácnostech.

Ruční mlýnky původně vznikly jako cestovní

Malé bakelitové mlýnky už v předválečném období začala firma vyrábět jako cestovní. Po znárodnění se z nich ale tak nějak staly mlýnky domácí, protože dlouho byly prakticky jedinou možností, jak si doma namlít z kávových zrnek čerstvou kávu a uvařit si u nás tolik populárního turka.

Mletí kávy v malém poválečném mlýnku z bakelitu hnědé barvy byla ale mnohdy velká dřina. Původní kapesní model umlel totiž jen jednu pořádnou porci kávy, maximálně dvě slabší porce. A tak příprava čerstvé kávy trvala skutečně dlouho. Zvlášť ve chvíli, kdy se mlýnek zasekl, což se stávalo poměrně často.

Osmdesátá léta přinesla nový bakelitový model mlýnku

V osmdesátých letech státní podnik přišel s novou verzí domácích ručních mlýnků kávy, samozřejmě opět z bakelitu. Mlýnek byl o dost větší, takže umlel až tři porce kávy. Inovovaný mlýnek se už ale nezasekával tolik jako jeho starší předchůdce.

Právě mlýnky z osmdesátých let, které státní podnik vyráběl v mnoha barevných variacích, mezi kterými nechyběly ani jasně žlutá nebo třeba oranžová, se v mnoha domácnostech dochovaly jako památka na socialistické časy dodnes. Dále čtěte: Nejslavnější vína socialismu. Výběr byl malý a chuť mizerná.