Přesněji řečeno, děti do tří let vůbec netuší, co je to čas, že nějaký čas existuje, nebo jak dlouhých je například 15 minut. To znamená, že do tří let věku vůbec nemá cenu, abyste se na svého potomka zlobili.

Učte děti dny v týdnu

Zhruba od tří let věku ale začněte svoje děti pomalu učit s časem zacházet. Potřebují ale názorné příklady. Pomůže jim samozřejmě i to, že už si všimly, že den začíná ránem, kdy se vstává a snídá, a končí večerem.

Pomáhá rovněž chození do školky, takže dítě se postupně naučí dny v týdnu, začne chápat, že pět dní se chodí do školky a dva dny je doma. Ideální je, když dítěti tyto časové úseky například nakreslíte v kalendáři.

Dítě ale potřebuje znázornit i další časové údaje. Neví totiž například, co je hodina, půlhodina, nebo pět minut. Využijte k tomu třeba televizní pořady, jako je večerníček, nebo nějaký pravidelný dětský pořad, který trvá půl hodiny, a vysvětlete, že půlhodina je přesně tolik, kolik trvá jeho oblíbený pořad.

Ideální je později rovněž použít hodiny, na kterých dítěti můžete vysvětlit, že když jednou vteřinová ručička oběhne celé hodiny, je to přesně minuta času.

Měsíce a týdny začne dítě chápat až mnohem později

Týden můžete dítěti přiblížit tak, že mu večer vysvětlíte, že právě uplynul jeden den. A týden má sedm dnů, takže ještě dalších šest je před vámi. To, že den má 24 hodin ale malé dítě není schopné pochopit. V nástěnném kalendáři mu ale můžete znázornit počet dnů měsíce s tím, že tolik dní musí uběhnout, než kalendář otočíte a bude nový měsíc.

Od třech do šesti až sedmi let se ale budou děti stále v čase trochu ztrácet. Pro děti plyne čas jinak a hlavně si nedovedou představit, jak dlouho jednotlivé časové úseky trvají. To hlavní se změní až ve škole, kde se začnou učit číslice a hodiny. Dále čtěte: Učte děti jíst příborem co nejdříve. Co zanedbáte, budete těžko dohánět.