Základem Šuměnky, které se lidově přezdívalo šumák, je směs kyseliny citronové a hydrogenuhličitanu sodného, tedy jedlé sody. Tato směs při rozpuštění ve vodě chemickou reakcí uvolňuje oxid uhličitý a díky tomu ze Šuměnky vznikne perlivý nápoj. K tomu byl přidán cukr a trocha potravinářského barviva.

Šuměnka uměla expolodovat

Za socialismu se tato chemická hmota navíc balila do sáčku z voskového papíru. Takže pokud hygroskopická směs šumáku navlhla, pak už nešuměla a navíc vznikla hmota, kterou šlo jen obtížně rozpustit. Pokud ale bylo vše v pořádku, dokázala Šuměnka dětem v ústech explodovat, což byl jeden z hlavních důvodů, proč děti šumák tak milovaly.

K dostání byly Šuměnky jen žluté a červené, tedy rádoby s citronovou a pomerančovou příchutí, ale ve skutečnosti se lišily jen přidaným barvivem a potiskem na obalu sáčku.

Šuměnky ale přežily dodnes a skutečně se vyrábí dál, a to dokonce ve velmi podobném složení. Současný výrobce akorát nabízí větší spektrum příchodí a poněkud "zdravější" složení nápoje.

Vitacit všechno rozleptal

Šuměnky ale nebyly jediným výdobytkem socialistického nápojového průmyslu. Byl tu ještě Vitacit, podobně chemická míchanice, která sice neuměla v ústech explodovat, při vyšší spotřebě lízáním, což byl oblíbený způsob konzumace Vitacitu dětmi, uměl pěkně rozleptat dutinu ústní.

Vitacit vynalezli v Zemědělských závodech Kaznějov, kde smíchali kyselinu citronovou, která se tam vyráběla, hodně cukru, vitamin C a citronové aroma. Další rozpustný nápoj byl na světě. Děti Vitacit ale většinou lízaly poté, co si ho nasypaly do dlaní.

Vitacit byl tak oblíbený, že se jej za socialismu vyrobilo až tisíc tun ročně. I tento rozpustný nápoj se vyrábí dodnes, samozřejmě ve vylepšené a poněkud zdravější podobě. Ani Šuměnka, ani Vitacit si ale po samotové revoluci už svoje místo v českých domácnostech a především u dětí nevydobily. Dále čtěte: Dětskou přesnídávku za socialismu jedli všichni. I dospělí ji milovali.