Očkování je lékařský zákrok, při kterém se zdravý organismus záměrně setká s méně nebezpečným mikrobem nebo jeho fragmentem. Imunitní systém se naučí rozpoznávat příslušné antigeny a očkovaný by tak měl být chráněn před nákazou nebo alespoň před vážným průběhem onemocnění v případě, že se setká s původcem onemocnění. Očkování nevede vždy ke vzniku imunity, ne každý očkovaný je tedy chráněn před infekcí.

Pojďte se nyní podívat, jaké mýty se kolem očkování točí a co je na nich pravdy.

Nežádoucí účinky jsou bagatelizovány

To rozhodně není pravda. Povinnost nahlásit případné vedlejší účinky očkování stejně jako všech dalších léčiv mají zákonem stanovenou všichni zdravotničtí odborníci. Jsou to tedy především lékaři, kteří by měli hlásit veškeré závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky očkování, se kterými se ve své praxi setkají. Data shromažďuje v České republice Státní ústav pro kontrolu léčiv. Tuto povinnost mají rovněž farmaceutické společnosti, ale hlásit je může prakticky kdokoliv, kdo je objeví.

Očkování není tak účinné, jak se tvrdí

Účinnost očkování je dokazována v rámci velmi přísného hodnocení. Předtím, než se vakcína dostane na trh a tedy k pacientům, absolvuje čtyři fáze testování. Během nich jsou nejen její účinnost, ale také bezpečnost, kvalita i dávkování ověřeny na stovkách a mnohdy až tisícovkách dobrovolníků. Všechna zjištění jsou pečlivě monitorována a zaznamenávána. Účinnost vakcín lze samozřejmě pozorovat především v praxi, a to dramatickým snížením výskytu onemocnění, proti kterým se očkuje. V ČR je to například záškrt, tetanus, či úplné vymýcení pravých neštovic.

Vakcíny obsahují nebezpečnou rtuť

Ve složení vakcín zahrnutých do skupiny „povinné očkování v ČR“ rtuť nenajdete, jelikož ji tyto vakcíny neobsahují. Dnešní vakcíny obecně rtuť buď neobsahují vůbec, nebo pouze ve zbytkovém množství. Před formulací ukvapených závěrů je rovněž nutné si uvědomit, že není rtuť jako rtuť. Malé množství rtuti, které může být obsaženo v některých vakcínách, je tzv. etylrtuť, u níž nebyl doposud prokázán škodlivý účinek na lidský organismus.

Očkování může nemoc naopak vyvolat

Většina vakcín se skládá z usmrcených patogenů či pouze určitých částí viru nebo bakterie. Pouze některé očkovací látky obsahují oslabené živé patogeny. Očkování může být někdy následováno horečkou, nevolností, ospalostí či lokálními reakcemi. Nicméně tyto vedlejší účinky očkování jsou obecnou reakcí organismu na očkování a obvykle rychle ustupují. Nemají nic společného s onemocněním, proti kterému je vakcinace namířena.

Nejznámějším příkladem jsou spalničky. Jelikož očkovací látky proti spalničkám obsahují oslabený, nicméně živý virus spalniček, může se objevit spalničkám podobná vyrážka u asi 5 % očkovaných dětí. Ta se objevuje zhruba 1 týden po očkování. Vakcíny proti spalničkám však nezpůsobují zánět středního ucha či zápal plic, které často doprovázejí skutečné onemocnění spalničkami. Zánět mozku (spalničková encefalitida) je po očkování extrémně vzácný. Výskyt encefalitidy je hlášen s frekvencí menší než 1 na 10 milionů dávek vakcíny.

Lidé jsou záměrně málo informováni

Možné nežádoucí účinky očkování včetně frekvence jejich výskytu jsou povinně uváděny v příbalových letácích vakcín, které jsou rodičům dostupné. K jejich prostudování před použitím jsou rodiče vyzýváni ve všech reklamních materiálech na vakcíny.

(Dále čtěte: Malé děti a deodorant: Odkdy je vhodné ho používat?).