Každý vztah je jiný, má svá specifika a odráží individualitu osobností. Psychologové už ale dávno odhalili, že prakticky každý vztah prochází určitými fázemi ve stejné posloupnosti. Z nich se potom dají odvodit krizová období, kterými téměř každý partnerský vztah musí projít. Jaké úsilí se skrývá za oním vzletným "v dobrém i zlém"? 

3 roky po svatbě 

Po třech letech manželského vztahu dochází k definitivnímu "odložení růžových brýlí". Partneři už vědí vzájemně všechno o svých chybách, slabostech a nedostatcích a prošli prvními zklamáními. Ve třetím roce po svatbě je obecně riziko rozvodu největší. Není ojedinělým jevem, že se jeden z partnerů vydá na ústup, což je do jisté míry jednodušší, pokud ještě dvojice nemá děti. Na druhé straně, pokud manželé první rozpory dokáží vybalancovat, může je to posunout na novou úroveň soužití, protože umí čerpat ze vzájemného důkladného poznání se a také si už nemusí před sebou na nic hrát.

5 let po svatbě 

Pátý rok po svatbě se označuje za další kritický mezník v životě manželů, protože se již výrazně hlásí o slovo rutina a stereotyp. Pár, který má malé děti, bývá navíc vytížen péčí o celkový chod rodiny a musí zvládat množství povinností, které mohou způsobit odcizení, protože partneři na sebe vzájemně nemají čas. V tomto období tedy nejsou žádosti o rozvod nikterak vzácné.

7 let po svatbě 

Hrozba sedmého roku manželství může souviset s celkovou stagnací vztahu, kdy různá nápravná opatření jednoduše nezafungovala a partneři se už přestávají snažit hledat řešení vedoucí z krize. Klíčovými slovy partnerské krize jsou i v tomto období rutina a nuda. Když se k tomu přidá i nechuť řešit nevyhovující stav mezi partnery, může to být ten poslední hřebíček do rakve manželství. Pokud ale manželé úspěšně překonají tento mezník, je podle odborníků pravděpodobnost, že spolu zestárnou, velmi vysoká.

A co dál?

Krize ve vztahu může přijít kdykoliv a manželství, jak víme, může skončit i po deseti, patnácti a více letech. Krizovou může být například i situace, kdy děti vyletí z hnízda. Manželé zůstávají po dlouhých letech sami, nemají si najednou mnohdy co říci a často chybí i společné aktivity, které by je sbližovaly. O tom, jak si udržet vztah, jsme psali zde.

Je nutné, aby manželé brali svůj vztah jako živý organismus, na kterém je nutné stále pracovat. Pokud se totiž chceme vyhnout jeho stagnaci, je třeba do něj neustále investovat energii a čas, vylaďovat komunikační dovednosti, ale i schopnost naslouchat a trénovat trpělivost i pochopení. A rozhodně by neměla chybět jistá dávka kreativity, aby soužití nezasáhla ničitelka nuda a šedivý stereotyp.