Dyslexií trpí poměrně velká část populace. Odhaduje se, že celosvětově jí trpí 5-10% lidí. Vědci ale procesu jako takovému příliš nerozumí. To může změnit nový výzkum týmu z univerzity ve francouzském Rennes. 

Co dyslexie není

Není to lenost či hloupost. Není spojená s konkrétní výší IQ ani se nevztahuje pouze na určitou rasu či pohlaví. Není „pouze“ psychologickým či společenským jevem.

Co dyslexie je

Dyslexie je porucha nervového systému, respektive oslabená funkce určité části levé hemisféry. V praxi to pak vypadá tak, že s činnostmi, které jsou běžně spravovány levou hemisférou, jako například čtení, musí „vypomáhat“ i pravá hemisféra. Což vytváří odlišné fungování mozku při některých činnostech.

Jak lze diagnostikovat dyslexii

Vědci se ve svém výzkumu zabývají symetrií očních čípků, tedy fotoreceptorických buněk v oční sítnici, které lidskému oku pomáhají vidět barvy. Stručně řečeno lidé s diagnostikovanou dyslexií mají čípky rozmístěny jinak. U běžných jedinců jsou rozmístěné asymetricky. Díky tomu každé oko vnímá barevné zdroje světla jinak a mozek si ze dvou nabízených vjemů vybere, což vede k vývoji tzv. dominantního oka, na které váš mozek spoléhá častěji.

Dyslektici mají oproti tomu rozmístěny čípky naprosto symetricky, což vede k identickým vjemům. Chybějící dominantní oko pak vede mozek k tomu, že vidí písmeno „b“ jako „d“ nebo číslici „3“ jako písmeno „E“ a nedokáže se rozhodnout. Vědci netuší, proč se u některých jedinců utvářejí oční čípky symetricky, a jak se vlastně tato genetická informace předává z generace na generaci.

Pokud by se však tato teorie prokázala, znamenalo by to velký krok kupředu. S pochopením příčin vzniku této poruchy by bylo totiž možné začít zkoumat i možnosti léčby. O tom, jak náš mozek ovlivňuje demence, si můžete přečíst v našem dalším článku.