Cibule zimní, lidově ošlejch, sečka, či sibiřská cibule, je v Evropě známá kratší dobu než cibule kuchyňská. Ještě ve středověku o ní v našich končinách nikdo neslyšel. V okolním světě už dávno ano. V Číně byla pěstována již před dvěma tisíci lety. Ke kultovním účelům sloužila Peršanům, Židům a Egypťanům.

Co obsahuje cibule zimní

Zimní cibule má mnohonásobně vyšší podíl vitamínu C než cibule "obyčejná" a je mimořádně bohatá na karotenoidy, vápník a sirnaté složky. Z vitamínů obsahuje zejména provitamin A (beta karoten), vitamín C, vitamíny skupiny B, konkrétně B1(thiamin), B2 (riboflavin) a B3 (niacin). Z minerálů obsahuje vápník, železo, fosfor, síru, mangan, zinek, jód, draslík nebo sodík.

Lidové léčitelství

V lidovém léčitelství nacházela uplatnění jako močopudný prostředek, používala k rozpouštění a lepšímu vykašlávání hlenů, na podporu trávení, proti nadýmání a na podporu chuti k jídlu. Zevně se používala jako obklad, který vysouší rány a vředy. V tradičním čínské medicíně se používá hlavně k uvolnění ucpaného nosu při rýmě, k léčbě onemocnění horních cest dýchacích a horečnatých stavů.

Využití v kuchyni

Cibule zimní má ale i bohaté využití jako potravina v kuchyni. Má jemnější chuť než cibule kuchyňská a je velmi šťavnatá. Duté listy se mohou použít podobně jako pažitka. Právě tyto aromatické listy jsou vhodné k ochucení polévek, salátů, vaječných omelet, tvarohu, nejrůznějších masitých a rybích jídel. Dá se ale i připravovat samostatně.

Jak v domácnosti netradičně využít cibuli, jsme psali zde.

Výhodou zimní cibule je, že vydrží na stejném stanovišti deset až patnáct let a je velmi nenáročná.