Je jasné, že nemůže znát každý všechny houby, které v lese rostou. Přesto se lze při troše rozumu vyhnout neštěstí. A k tomu míří naše doporučení.

Sbírejte jen známé druhy

Ať už je váš sortiment hub úzký, nebo široký, zachovejte si chladnou hlavu a nesbírejte houby, kterými si nejste na sto procent jisti. Neštěstí může vzniknout i tak, že si do košíku vložíte neznámou houbu k pozdějšímu prozkoumání. Část klobouku se ulomí a dostane do směsi na smaženici omylem. Případně zapomenete houbu z košíku vyjmout a ten, kdo připravuje smaženici, vše nakrájí v domnění, že je vše prověřené a kvalitní. V dnešní době lze doporučit neznámé houby spíš fotit. Případně můžete na základní průzkum použít i některé aplikace, které umí houbaře nasměrovat k určení. Nikdy ale nespoléhejte na tyto pomůcky. Jsou značně nepřesné a něčemu nejistému přece nebudete svěřovat svůj život.

Jak poznat jedlý žampion

Hodně otrav má na svědomí záměna žampionu s jedovatými muchomůrkami. Zdá se tedy, že správné rozpoznání žampionu může být pro přežití klíčové. Hned na začátek je dobré si uvědomit, že žampion poznáte velmi snadno. Má vždy hnědé lupeny. Pokud houba, kterou jste našli, hnědé lupeny nemá, o žampion nejde. Je s podivem, kolik lidí je ochotných si nasbírat do košíku jedovaté muchomůrky, z nichž žádná hnědé lupeny nemá. Ještě je ale třeba uvážit, že žampionů je více druhů. Existují i druhy jedovaté. Nejznámějším zástupcem je pečárka zápašná. Od jedlé se liší tím, že má spíš nepříjemnou vůni a v místě poranění rychle intenzivně zežloutne a později místo opět zešedne. Podobně reagují i ostatní nejedlé či jedovaté druhy.

Jak poznat muchomůrku růžovku

Muchomůrka růžovka zvaná masák patří mezi oblíbené houby. Je velmi chutná. Jenže při jejím sběru mnozí provedou nepříjemnou záměnu s muchomůrkou tygrovanou, která je prudce jedovatá. Sice nemusí dojít k úmrtí jako u muchomůrky zelené, ale otrava není rozhodně jednoduchá a rizika rostou s počtem zkonzumovaných kusů. Ohroženi jsou zejména kardiaci a lidé s dalšími chronickými nemocemi.

Růžovka a případně šedivka, která je též jedlá, se od muchomůrky tygrované liší prstencem. Je vždy vroubkovaný, zatímco u jiných muchomůrek je hladký. Růžovka ani šedivka nemají na kořenu vejčitý kalich. Růžovka mívá navíc výrazné růžové zbarvení a třeň bývá napaden hmyzem. Někdy se ale barevné varianty značně liší, takže je dobré se držet prstence a kalichu. Jestliže houba tyto znaky nemá zřetelné, nesbírejte ji.

Hřib kovář, koloděj a hřib satan

Existuje řada hřibů, kterým se někteří vyhýbají. Kovář je jedním z nich. Má červené rourky. Na řezu modrá. Někteří si jej pletou se hřibem satanem. Ten může mít zprvu rourky žluté, ale postupně nabírají zelenou až červenou barvu. Satan má též červený třeň. Obě houby jsou jedovaté zasyrova. V případě satanu tu však i po varu zůstávají psychoaktivní látky, takže jej nelze doporučit ke konzumaci v žádné podobě. Hřib kovář či koloděj jsou však po důkladné tepelné úpravě, která trvá alespoň dvacet minut, vynikající. Nemáte-li jistotu, raději tyto druhy nechte v lese pro zkušenější houbaře. Nebo si můžete jedlé houby vypěstovat na zahrádce. Více o tom najdete zde.

Zdroj: Wikipedia, nahouby.cz.