Majitelům jílovitých nebo písčitých půd může veškerá snaha o bohatou úrodu přinášet spíše rozčarování než radost. Pravda je, že půda se dá do určité míry vylepšit postupným přidáváním organické hmoty. Jde však o dlouholetý proces, který se hned tak neprojeví. A právě takové období můžeme překlenout zbudováním vysokých záhonů.

Zahradničení v sedě

Vysoké záhony jsou vlastně místa zvýšená nad terénem. Mají různou podobu. Vnitřek každého je však vyplněn velkým množstvím postupně se rozkládající organické hmoty.
Díky tomu je v záhonu vysoce kvalitní substrát, v němž se bude dařit prakticky čemukoliv. V neposlední řadě usnadňuje zahradničení lidem s pohybovým omezením, jelikož se dá o tyto typy záhonů starat i vsedě.

Rychlejší úroda

Vyvýšené místo záhonů slouží jako lapač slunečních paprsků. Díky tomu se snadněji prohřívá, a tak se můžete těšit na dřívější sklizeň zeleniny. Organická hmota v záhonu slouží zase jako houba. Mnohem lépe zachytává vodu než běžný záhon. Na druhou stranu díky vyvýšenosti nad terénem se voda může rychleji odpařovat, což lze zmírnit mulčováním třeba pomocí posekané trávy. Jak na to, jsme psali zde.

Na suti i dlažbě

Vysoký záhon umožní pěstovat rostliny i v místech, kde by to předtím nebylo možné vůbec. Například na navážce suti nebo vydlážděné ploše. Můžete zkusit hned několik typů záhonů. 

Kopečkový

Tento záhon nemá žádné ohraničující stěny a tvoří jej vlastně kopa. Výška může být různá, pro začátek doporučují odborníci rozmezí 50 – 70 cm nad okolním terénem, šířka by neměla přesáhnout 160 cm.

Ohraničený

Nejčastěji má půdorys ve tvaru obdelníku, ale může mít i tvar U nebo L. K ohraničení tohoto záhonu se nejčastěji používají dřevěné fošny, kulatina nebo kámen. Dřevo se ničím neimpregnuje, ale je možné zevnitř záhonu na dřevo natáhnout polyethylenovou nebo kaučukovou jezírkovou fólii.

Vyvýšené obruby 

Na ohraničení záhonu se používají nízké obruby, které se skládají do výšky 30 cm. Konstrukci tvoří třeba laťky nebo kámen.