Vůči cizím lidem se nechová agresivně, ale je ostražitý. Pokud byste rádi ostřejšího psa, zkuste dobrmana. Ve společnosti jiných psů se dalmatin většinou chová přátelsky a bezproblémově. Na soužití s jinými domácími zvířaty by si měl navyknout od mládí.

Štěně se musí naučit, aby se nechovalo k dětem hrubě, průběh jeho her může být někdy příliš bouřlivý. Stejně tak děti by si měly osvojit některá pravidla při styku se psem. Pokud se budou navzájem respektovat, stanou se z nich velcí kamarádi.

Dalmatin nepatří do boudy ani do kotce, bude rád s vámi v bytě. Vyžaduje ale volný výběh a hru. Dospělý pes bude rád běhat vedle kola nebo plavat. Je velice sportovně založený a hodí se k různým psím sportům.

S výbornými výsledky působí i jako lovecký pes. Lze jej také využít jako vodícího psa pro nevidomé nebo jako psa záchranářského, kdy se cvičí na hledání v troskách.

Dalmatin se rodí celý bílý, jeho charakteristické tečky se vytvářejí na srsti postupně až do stáří asi jednoho a půl roku. Při výběru štěněte je dobré vybrat si důvěryhodného chovatele, neboť některá štěňata se rodí s genetickou vadou, hluchotou.

Dalmatin je pes, který nemá příliš rád změny a velice těžko by si zvykal na jiného majitele. Při pořizování psa si proto uvědomte, jestli jste schopni a ochotni postarat se o něj celý jeho život.

Původ dalmatina je dodnes nejasný. Název plemene pochází pravděpodobně od církevního bílého oděvu - dalmatiky, který spolu s černým talárem připomíná černou a bílou barvu plemene.

Církevní kronika ze 14. století a také z roku 1719 s jistotou uvádí, že dalmatin má svůj původ ve Středozemí, v jižní části chorvatského pobřeží Dalmácie, odkud pochází i jeho pojmenování. I tato teorie byla později zpochybňována.