Jaroslav Čejka žil posledních více než deset let v domově seniorů na Praze 8. Zemřel však v jedné z pražských nemocnic v noci na pondělí. 

"Pro Jarouška to bylo už vysvobození. Bojoval s Parkinsonem a Alzheimerem. Měl svůj svět. I když vím, že už to dál nešlo, bude mi strašně chybět. Chodil jsem za ním pravidelně, nosil mu dobroty, povídal si s ním a pak už spíš jemu. Naposledy jsem tam byl v neděli. Když jsem odcházel, pohladil jsem ho po tváři a on mi řekl: Ahoj a zase přijď," svěřil se inStory.cz jeho blízký a dlouholetý kamarád Oldřich Bašuš.

Díky tomuto muži měl Jaroslav Čejka, i přesto, že si žil ve svém světě, pocit, že o něj má někdo zájem. Staral se jak jen mohl, rozveseloval ho, vyprávěl mu o tom, co se kde děje. Vzpomínali společně na roky jeho největší slávy, kdy míval desítky vystoupení měsíčně, kdy točil pro televizi, účinkoval ve filmech.

"Jaroušek vzpomínal rád, a pokud mu zbytky té jeho paměti něco dovolily, tak vracet se ve vzpomínkách. Nebo, když se viděl v televizi, pookřál. Byla to dobrá duše a v posledních letech bezbranná. Nic fyzického ho naštěstí netrápilo a odešel v klidu a ve spánku," svěřil se pan Bašus. 

Svěřil se i s tím, že v nemocnici byl Čejka s přestávkami s ohledem na svůj stav, ale vždy se vracel do domova seniorů, kde se o něj dobře starali. "Mrzí mě, že ještě v dobách, kdy Jaroušek víc vnímal, za ním nepřišli, až na výjimky, kolegové a kamarádi. Mnozí jenom slibovali, ale chápu, každý toho má dneska sám dost. Jen Jarda měl z každé návštěvy radost," svěřil se jeho kamarád.

Ten také poskytl poslední snímky slavného mima, ale ty se redakce s ohledem na etiku a důstojnost Jaroslava Čejky rozhodla nezveřejnit. "Spíš jen pro dokreslení situace, lepší je, když si ho lidi zapamatují tak, jak ho znali z obrazovky, z divadla nebo snímky z předchozích let," dodal jeho přítel. 

Poslední rozloučení bude v rodinném kruhu v Opavě, kde bude Čejka pochován. Oznámila to jeho praneteř.

Autorský článek