Narodil se ve Strakonicích a celý život žije v jihočeských Hošticích u Volyně, kde také natočil své nejslavnější komedie Slunce, seno... Pamatuje na tuhé zimy plné kopců sněhu. Nicméně ani to mu nepřišlo zrovna romantické.

"Jsem narozený na jaře a miluju jaro a léto. Nemusím podzim, a zimu už vůbec ne. Jednou jsem ještě jako pomocný režisér točil film Krakonoš a lyžníci. Kromě toho, že mi tam pan Lohniský zemřel v náručí, tak vzpomínky na ty haldy sněhu, třeskutou zimu, křičící děti a mlhu ve mně zanechaly rozhodnutí, že zimní pohádku nebo film už nikdy," svěřil se inStory.cz Zdeněk Troška.

Vánoce zvláštně neprožívá. Nyní už tím spíš ne, když nežijí rodiče. Sice je tráví se svou rodinou, bratrem Pavlem, jeho ženou, jejich dcerami a malými dětmi, ale nebere to jako něco, co by ho zásadně ovlivnilo.

"Samozřejmě, že máme stromeček, kapra nebo řízek, salát, polévku, cukroví. Ale na dveře píšu vždy cedulku: Ježíškovi vstup zakázán," směje se Zdeněk Troška a dodává: "Každému dám do obálky nějakou tu korunu, ať si každý koupí, co se mu líbí. Protože běhat po obchodech nebo to objednávat na internetu, to není nic pro mě. A kupovat nevhodné dárky, ty které někomu nesluší nebo se zrovna nehodí do interiéru, to fakt nechci," říká režisér.

Během svátků odpočívá, čte, občas se podívá na nějaký film nebo dokument. "Udělám si kotel čaje, vezmu si nejlepší přítelkyni, tedy knihu, zalezu si do pelechu a je mi dobře. Dnes jsem ve věku, kdy už nic nemusím. Tahle koronavirová doba navíc omezuje setkávání lidí, takže je to letos taky vyřešené. V příštím životě chci být vlaštovkou, která na zimu odletí na jih a vrací se až na jaře," dodal s úsměvem Troška.

V příštím roce by rád, pokud to situace dovolí, zase něco natočil. Letos měl volno. V šuplíku má jak námět na komedii, tak i na pohádku. A podle možností, a hlavně peněz, se prý uvidí, co se podaří zrelizovat.