Nyní jsou ale k výrobě speciálních obleků, kterým se přezdívá "měsíční", využívány především nové technologie, a to včetně 3D tisku, aby obleky byly lehčí, pohodlnější a hlavně bezpečnější než kdykoli předtím.

Špionážní letoun U-2 se poprvé vznesl do vzduchu 1. srpna 1955. Jeho schopnost vystoupat do extrémně vysokých nadmořských výšek a shromažďovat informace o protivnících a nepřátelích ho udržuje ve službě letectva déle než jakékoli jiné letadlo.

Letadlo letí tak vysoko, že se od pilotů vyžaduje, aby měli oblečený přetlakový letový oblek. Ačkoli je kokpit normálně pod tlakem, náhlá ztráta tlaku může ohrozit nejen misi samotnou, ale především život pilota. To znamená, že piloti špionážního letounu musí nosit obleky podobající se oblekům astronautů.

Od prvního letu U-2 se ale hodně změnilo a dnešní piloti mají při misích mnohem větší pohodlí. Úroveň inovací jde neustále dopředu a tempo jejich vývoje je často přirovnáváno k podobně rychlému vývoji třeba iPhonů.

Výrobce používá laserové skenování těla a 3D antropometrické modelování k získání správných rozměrů pro jednotlivé piloty. Správné přizpůsobení obleku každému pilotovi na míru je totiž klíčové. Piloti U-2 obvykle létají po dobu 10-12 hodin, a proto jsou obleky vyrobeny z forem, i když v některých případech bylo používání forem nahrazeno použitím 3D tisku. Montáž obleku z dílčích částí se provádí ručně.

V současné době se přemýšlí také o nových materiálech rukavic, aby se lépe přizpůsobily práci s dotykovými obrazovkami. A zdá se, že vývoj nových vesmírných obleků Orion Crew Survival System ovlivní i další vývoj obleků U-2.

Ve službě je nyní 26 letadel U-2 s domovskou základnou v Beale Air Force Base v severní Kalifornii. Americké letectvo přitom původně plánovalo vzdát se těchto letadel v loňském roce, ale tyto plány byly nakonec změněny a letouny U-2 budou naopak létat i vyvíjet se i v dohledné budoucnosti. Dále čtěte: Nová ruská zbraň letí sedmadvacetkrát rychleji než zvuk.