Právě nadanému konstruktérovi, který strávil několik let v gulagu a později byl dlouho znám pouze jako anonymní "hlavní konstruktér," vděčil SSSR za první umělou družici, prvního člověka ve vesmíru Jurije Gagarina nebo první ženu v kosmu, Valentinu Těreškovovou.

Koroljov, který vyrůstal bez otce, se pro letectví nadchl již jako chlapec a vlastní pílí se vypracoval mezi uznávané letecké odborníky. Zabýval se ale i raketami a v 30. letech zaujal maršála Michaila Tuchačevského.

Později se ovšem Koroljov dostal do hledáčku obávané tajné služby NKVD a z lágru na Dálném východě se dostal až po napadení Sovětského svazu nacisty v roce 1941. Koroljov, Tupolev a další mohli opět začít pracovat v tajných pracovištích, z nichž vyšly například obávané kaťuše.

Koroljovova hvězda začala stoupat po válce, kdy se seznámil s německou raketovou technikou, na které v té době stavěli i Američané. Během několika let se stal jedním z nejvlivnějších a současně nejutajovanějších mužů bývalého sovětského impéria, který řídil výzkum a výrobu balistických i kosmických raket.

Koroljovovo jméno bylo tajeno až do jeho smrti v lednu 1966. Konstruktérovo úmrtí výrazně přispělo k tomu, že SSSR nakonec závod o Měsíc prohrál.