Během druhé světové války dal Sovětský svaz zelenou znovu oprášené koncepci létajícího tanku ze třicátých let dvacátého století. V dubnu roku 1942 tato létající nestvůra nakonec skutečně vznikla v podobě prototypu Antonov A 40 KT, který byl postaven ve městě Ťumeň.

Jednalo se o podivný hybrid okřídleného lehkého tanku T-60, který však již během prvních zkoušek vykazoval velmi špatné letové vlastnosti. Aby se mnohatunové monstrum vůbec mohlo vznést do vzduchu, musel ho táhnout těžký bombardér Tupolev TB-3.

Od místa, kde by se létající tank A-40 od Tupolevu odpojil, mohl teoreticky doklouzat až do vzdálenosti 25 kilometrů. Konstruktéři počítali s tím, že po přistání by se tank křídel zbavil, aby mohl pokračovat v plnohodnotném boji. Při návrhu stroje však někde nastala chyba, protože zkouška skončila tragickým neúspěchem.

Létající tank tažený sovětským bombardérem Tupoloev totiž kvůli své obrovské hmotnosti nebyl schopen vystoupat výše než do čtyřiceti metrů. Inženýři se proto pokusili hmotnost stroje výrazně snížit, ale stále byl příliš těžký pro spolehlivý vzlet.

Konstruktéři se proto rozhodli pro tažení kluzáku použít silnější bombardér Petljakov Pe-8, jelikož výkon Antonova byl označen za nedostatečný. Těchto letadel bylo však v Sovětském svazu natolik málo, že byl projekt později raději ukončen. Dále čtěte: (Ztracené americké letadlo z druhé světové války bylo nalezeno hluboko pod ledem Grónska).