Tým ruských expertů vyvinul novou technologii, která využívá beta rozklad radioaktivního prvku pro vytvoření rozdílů v napětí. Článek kombinuje inovativní strukturu s niklovým izotopem, který dokáže vyrobit až desetkrát více energie než elektrochemický článek.

Běžné elektrochemické články využívají k vytvoření elektrické energie chemické reakce mezi dvěma chemickými látkami. Většina bateriových článků funguje na bázi lithia. Mají dobrý poměr výkonu a objem, ale poměrně rychle se vybíjejí a mají nízkou životnost.

Jaderná baterie má oproti běžným článkům výhodu v tom, že její životnost nezávisí na její reaktivitě, ale na poločasu rozpadu radioaktivního prvku. Jejich životní cyklus může tedy trvat až několik desetiletí.

Koncept takzvaných betavoltaických baterií vymyslel Henry Moseley již v roce 1913. Tyto baterie byly ale obrovské a pro napájení speciální elektroniky byly dodnes prakticky nepoužitelné. Tyto baterie by totiž byly ideálním zdrojem energie pro elektronické přístroje, ke kterým je problematický přístup, jako například kardiostimulátory.

Ruští experti nyní přišli s takovou konstrukcí jaderné baterie, která je dostatečně miniaturní pro aplikaci v podstatě kdekoliv. Baterie je zkonstruována ze svazků izotopu niklu-63, které jsou vloženy mezi dvojici speciálních polovodičových diod nazývaných Schottkyho diody.

Nikl-63 má poločas rozpadu pouhých 100 let, což v optimalizovaném systému, jako je tento, činí až 3 300 mWh energie na gram, tedy desetinásobek energie běžného chemického článku. Jedná se o významný krok vpřed, a přestože k napájení telefonu tato baterie stále nestačí, pro aplikaci v jiných nízkonapěťových zařízeních je využitelná.

Zda se úspěch ruských vědců dostane dále než na status experimentálních technologií, ukáží náročné testy. Tato technologie by mohla v budoucnu eliminovat vážné technologické nedostatky dnešních baterií (čtěte:Odborníci zjistili, co způsobuje nebezpečné výbuchy baterií smartphonů).