Zatímco další socialistické dobroty jako větrník či věneček přežily sametovou revoluci i příval všemožných cukrářských dobrot jako tiramisu, cheesecake či specialitu v podobě mrkvového dortu, punčák a rakvičku dnes nekoupíte všude. I když tyto socialistické dobroty nevymizely úplně, ne v každé cukrárně je nabízejí.

Původ punčáku i rakvičky je neznámý

Bývá zvykem, že informace, kde co vzniklo a kdo to vymyslel, je běžně dostupná. Dokonce i u cukrářských výrobků. Všichni například víme, kdo vymyslel sacher, nebo odkud přišlo tiramisu. Jenomže dvě legendy socialistických cukráren jsou tak nějak opředeny tajemstvím.

Není totiž vůbec jasné, jak punčový dort přezdívaný punčák a rakvička vlastně vznikly, kdo je vymyslel a kdy to bylo. Jediné, co je u obou těchto dobrot známé, je fakt, že se staly populárními v dobách socialismu a jsou považovány za typicky české cukrářské výrobky.

Některé zdroje uvádějí, že rakvička se u nás mlsala už v poválečném období, ovšem proč zvítězil název rakvička, není jasné. Pravděpodobně je ale název odvozen od formy, ve které se vyráběla.

Ještě méně se toho ví o punčáku. Povídá se, že punčák vznikl vlastně jako taková recyklovaná dobrota. To když cukrářům zbyly korpusy z jiných cukrářských výrobků, které jim bylo líto vyhodit. Tyto staré a už mírně tvrdé korpusy proto namočili do různých cukrových rozvarů, nasázeli na sebe a tak trochu náhodou vznikl punčák, legenda, která nechyběla u žádné víkendové kávičky v československé domácnosti.

Socialistické sladké hity byly levné a nezdravé

Punčák ani rakvička nepatřily v socialistických dobách k drahým zákuskům. Nebyl pro to ani žádný důvod. V obou případech jde vlastně o velmi levné cukrářské výrobky. Korpusy byly upečeny z obyčejného těsta a pokud jste si dosud mysleli, že v punčáku je skutečně alkohol, tak jste na omylu. Šlo skutečně jen o namočené korpusy do různých ovoněných rozvarů.

Občas se ale daly v některé z cukráren objevit punčáky, které byly slepené marmeládou. A to už byl opravdu luxus.

Ani rakvička není zrovna výrobek bohatý na suroviny. Jde vlastně jen o slepeninu z bílků a cukru, kterou v socialistických dobách zdobila umělá, tedy rostlinná šlehačka, která fakticky s pravou živočišnou neměla nic společného a šlo o poměrně nezdravou záležitost. Nezdravá byla vlastně celá rakvička, ale byla tak oblíbená, že si zahrála i v mnoha českých filmech, včetně komedií Rozpuštěný a vypuštěný nebo Saturnin. Dále čtěte: Fronty na cokoliv byly fenoménem socialistické doby.